10.7.2017 Pondělí
Při jízdě, jako obvykle bez rádia a s otevřeným okýnkem slyším zvláštní kovovou ránu - něco upadlo. Na těch dírách není divu. Otázka je, zda z nás a nebo auta v protisměru.
Zastavuji, skloním se pod ponorku a hned vím. Upadl jeden závěs držící spouštěcí podlahu nahoře. První závada už po 5 km od vyjetí. Vytvářím náhradní řešení přišroubovaným lankem a jedeme dál.
18:00 Vesnice Starý majáky, zastávka na drobný nákup zmrzliny a pití. Děti pořád něco dostávají od paní prodavačky i venku od dědy na kole. Zuby sice nemá, zato má čepici jak večerníček (z novin) a kde vzal tu meruňku když nic nemá taky nechápu. Asi kouzelný děda.
Jedeme ještě půl hodiny a slunce zapadá.
21:10 Dokud je vidět na díry, odbočujeme do vesnice Šaryn. Snadno a rychle zastavujeme v ulici mezi domy a hřbitovem.
Paní telefonuje u vrátek tak získáváme udivené svolení u nich před domem zastavit.
Ještě ranní procházka po místním JZD a můžeme vyrazit.
Na benzínce se vyptávám proč mají dva benzíny za různé ceny a čím se liší. Levnější je běloruský a dražší je z baltský. Beru dražší, je to o pár desetníků.
12:45 Po neúspěšném hledání obchoďáku na okruhu kolem města Vinice zajíždíme k supermarketu METRO. To je jiný název pro nám známé MAKRO. U vstupu není kontrola registrace, ale protože tuším, že je potřeba (tak jako v Makru), ptám se co a jak.
Vysvětluji paní, že pasy máme v autě a víckrát nepřijdeme. Chvilku něco píše a pak nám dává registrační papírek na který napsala „čechija“ a tím je naše registrace vyřízená :-)
17:15 Cestou sháníme vlhčené ubrousky. Už nám docházejí a v Metru jsme na ně zapomněli. Zajíždíme do náhodné vesnice (Kotjužany) a jdeme do magazinu a pak na procházku.
Na ponorce je pootevřená střecha, tak jdu dovnitř a hle, pár matiček se vydrncalo a uvolnilo se jištění. Tak to je dobrá oprava, stačí našroubovat zpět a je hotovo.
Vykoupat se v Dněstru se nám už nedaří, je dost večer, v lese koušou komáři jako o život, tak jdeme hledat bydlení na kopec do nějaké „civilizace“.
6:30 Jsem 20m od karavanu a vidím, že Petra vylezla z ponorky. Prý ji probralo dupání krav. Mě překvapily až zvuky zatloukání kolíků pro přivázání krav, vůbec jsem si nevšiml, že kolem někdo prochází.
Paní si přišla povídat a skoro si nerozumíme. Mluví tu nějakým dialektem, ani včera večer jsem si s kolemjdoucími moc nerozuměl. Pán od paní ruštině rozumí a i mluví alespoň ukrajinsky.
Nutí mě jít s nimi, pro čerstvé, ještě teplé mléko.
V horách je najednou úplně jiný svět. Spousta nových silnic, občas přerušených 100 metrovým úsekem bez silnice, krásné výhledy, opravené nebo nové domy. Taková obdoba Rakouska, jen ve výškách 500-1000 metrů nad mořem.
Přejíždíme dva menší přejezdy hor a pak už je silnice tradičně přískoková. Kousek v pohodě, kousek děsně rozbitý a děravý. Stoupáme nahoru k slepé větvi vedoucí pod nejvyšší horu Ukrajiny Hoverla.
19:00 Na konci cesty, před závorou do uzavřené části, kde se registruje kdo tam jde a platí poplatky za některé treky je několik hotelů a restaurací a taky tu má být tábořiště.
Ptám se na něj a jdeme se tam podívat. Je dole u řeky, stranou dění a jsou tam 2 auta.
Vymýšlíme na nerovném terénu s loužemi a bahnem kde si dáme soupravu.
Po otevření dveří ponorky horní a dolní pant praskají a dveře drží jediný prostřední pant. To je průšvih! Přivazuji dveře provázky, aby celé nevisely na jednom pantu.
5:45 Leje.
Na naše dekou zakryté dveře leje. A to nemluvím o tom, že kromě toho, že bude vše vlhké, otevřené dveře mokré, tak cesta, která sem vede, a která klouzala už dolů k řece, bude fakt zajímavá na výjezd zpět na silnici. A s přívěsem v tom svahu s bahnem a velkými kameny mám jen jednu šanci to vyjet!
Od souseda se dozvídáme, že kromě špatné cesty k úpatí hory na jejím konci stejně horu Hoverla neuvidíme. Byli tam včera, je tam les.
Po dvou hodinách a lehčí o 200 hřiven jedeme dál, na sever, do Jaremčy hledat nějaké teplé túje.
18:30 Tady nikdo nejezdí, fakt téměř žádný provoz. Silnice čím víc v horách, tím horší, žádné nové úseky.
Tady to není Rakousko, stopy turizmu minimální, minimum možností ubytování. Naprosto jiné než včera a dnes ráno.
Zastávka na odpočívce s minerálním pramenem pitné vody se akorát hodí. Sice trochu divné používat minerálku na čištění zubů nebo mytí obličeje, ale jinak teče do potoka, tak co.
Je tu i dětské hřiště a odpočinková plocha, stojí tu dokonce stan, ale pro nás to není, protože auto je potřeba nechat u silnice.
20:20 Po dvojím přejezdu vrcholů a sjetí do únosné nadmořské výšky odbočujeme bokem ve vsi Torun.
Procházíme se po okolí a pak spát.
Je zima, 13 stupňů, nad ránem mají být jen 3°C, takže tepláky a mikina jsou jistota.
Celkem za 4 dny (10.7.2017 - 13.7.2017)
 |
| Posilnění před odjezdem |
 |
| Zbyl po nás trochu flek v trávě |
12:40 Vyjíždíme na tu hroznou cestu zpět. Má trvat 40 minut, takže za 2 hodiny budeme v Zatoce.
 |
| Odjezd |
 |
| Tohle upadlo. A šroubek ještě |
Zastavuji, skloním se pod ponorku a hned vím. Upadl jeden závěs držící spouštěcí podlahu nahoře. První závada už po 5 km od vyjetí. Vytvářím náhradní řešení přišroubovaným lankem a jedeme dál.
Předjel nás někdo s karavanem. Někdo místní. Objevujeme po cestě v Zatoce kemp, pěkně u vody, ale taky u hlavní silnice.
 |
| Na dálnici je milion stánků s ovocem a zeleninou |
 |
| V prodejně mezi magazinem a poštou mají zboží od stavebního materiálu po vložky. Vysvětluji rukama a česky, že chci něco na mazání rtů. Nabízí "Vazelín". To mě trochu zaskočí, tvářím se nejistě, krčím rameny. Paní pronese: "mastit huby!". Já: "Da" |
 |
| Hříbky |
20:00 zastavujeme na odpočívadle na boršč. Restaurace vypadá honosně. Boršč za 42 hřiven, ale dobrý.
 |
| Vlevo starý hřbitov, vpravo ponorka |
21:10 Dokud je vidět na díry, odbočujeme do vesnice Šaryn. Snadno a rychle zastavujeme v ulici mezi domy a hřbitovem.
Paní telefonuje u vrátek tak získáváme udivené svolení u nich před domem zastavit.
Krátká procházka po okolí a přes hřbitov a jdeme spát.
Dnes jsme viděli několik bouraček a jak je na cestách zde běžné, spousty proražených kol.
 |
| Trasa 10.7.2017: Kurortne - Starý majáky - Šaryn |
11.7.2017 úterý
7:00 Budíme se. Spal jsem tak, že jsem skoro 8 hodin nevěděl o světě. I s rýmou. Povídáme s pánem z domu, soused nám přináší velkou sklenici plnou večer nadojeného mléka, další děda bez zubů se vyptává, jestli se u nás dělá samohonka a co kolik stojí.
 |
| S motorkou na váze |
 |
| Baby jdou do práce, otázka je do jaké |
Ještě ranní procházka po místním JZD a můžeme vyrazit.
 |
| Nájezd na dálnici |
 |
| Hlavní silnice |
 |
| Továrna na vodku |
 |
| Máslo |
Zbylé mléko se nám proměnilo po drncavé cestě v máslo.
15:00 Vymyslel jsem, že pojedeme na jih, k přehradě na Dněspru. Cesta je klidná, skoro nikdo sem nejede a po cestě je spousta nového asfaltu.
17:15 Cestou sháníme vlhčené ubrousky. Už nám docházejí a v Metru jsme na ně zapomněli. Zajíždíme do náhodné vesnice (Kotjužany) a jdeme do magazinu a pak na procházku.
 |
| Místní "Agrofert" |
 |
| Přehrada |
 |
| Pohled na nádrž z přehrady |
20:30 Nacházíme na západním okraji za vesnicí Lomačynsi nádherné místo, kde zůstáváme.
 |
| Západ slunce nad naší ložnicí. Jen nám tu každou chvíli někdo courá |
 |
| Trasa 11.7.2017: Šaryn - Nemyrov - Vinice - Kotjužany - Lomačynsi |
12.7.2017 Středa
 |
| Ranní uvazování krav; Kráva právě napnula svůj provaz |
Paní si přišla povídat a skoro si nerozumíme. Mluví tu nějakým dialektem, ani včera večer jsem si s kolemjdoucími moc nerozuměl. Pán od paní ruštině rozumí a i mluví alespoň ukrajinsky.
 |
| 2 litry žádná míra |
Jiný vlastník krav nás neodbytně potřebuje nasměrovat k řece na své oblíbené místo, takže když nastupujeme do auta, přijíždí se svým žigulem. Jedeme tedy za ním.
Z prašných cest máme vše špinavé, ale místo je to krásné.
Problém je, že zbylých 150 výškových metrů je s dětmi těžký oříšek. Dolů bychom sešli, ale za hodinu jejich aktivit bychom nahoru už nemohli. Leda je vynést.
Z prašných cest máme vše špinavé, ale místo je to krásné.
 |
| Dněspr z vyhlídky cca 150m nad řekou |
Problém je, že zbylých 150 výškových metrů je s dětmi těžký oříšek. Dolů bychom sešli, ale za hodinu jejich aktivit bychom nahoru už nemohli. Leda je vynést.
Jedeme tedy na místo, na které odsud vidíme a lidé se tam koupají. Do vesnice Neporotove a skrz ní k řece.
10:00 Koupání je velké překvapení, voda je fakt teplá, ani se nám nechce pryč, ale bohužel, času je málo, vzdálenost je dlouhá a rychlost nízká.
 |
| Do Neporotove nevede zrovna ideální cesta |
 |
| A k řece už jen v písku vyjetá místy značně terénní |
Cestou do hor přejíždíme několik železničních přejezdů. Běžná věc. V jednom případě jsou ale závory dole a železniční zaměstnanec stojí na kolejích a mává, abychom jeli. Cože, přes chráněný přejezd? No dobře, nechávám se přesvědčit, raději se rozhlížím, objíždím závory, on si klepe na čelo co jsem za nechápajícího vola, a jedeme dál. Na co tam ty závory teda mají?
V Černivcích jedeme po kraji města, kde je trochu zácpa a pak už pomalu přijíždíme do hor.
 |
| Proč popelnice? A kolik jste jich na Ukrajině viděli vy? Najednou celá vesnice plná těhle popelnic. |
 |
| Čuník drobivý |
 |
| Konečně kupujeme zásoby vlhčených ubrousků |
 |
| Cerkva. Není z nejhezčích, ale málokdy jsou ošklivé |
 |
| Vrstevnice a kemp jinde. Správné místo je v místě brodu |
 |
| Přijíždíme na základnu pod horou, která je ještě několik kilometrů daleko |
Ptám se na něj a jdeme se tam podívat. Je dole u řeky, stranou dění a jsou tam 2 auta.
 |
| Pohled směrem zpět |
Vymýšlíme na nerovném terénu s loužemi a bahnem kde si dáme soupravu.
Po otevření dveří ponorky horní a dolní pant praskají a dveře drží jediný prostřední pant. To je průšvih! Přivazuji dveře provázky, aby celé nevisely na jednom pantu.
Přes noc máme dveře otevřené, kameny zatížená deka tvoří provizorní uzavření. Snad nebude pršet. a to jsme 900 metrů nad mořem, tedy zatím nejvýš a bude tedy asi nejchladněji.
 |
| Trasa 12.7.2017: Z vesnice s čerstvým mlékem - koupačka - Černivci - hory - u řeky Prut pod horou Hoverla |
13.7.2017 Čtvrtek
 |
| Super těžká deka zafungovala skvěle |
Na naše dekou zakryté dveře leje. A to nemluvím o tom, že kromě toho, že bude vše vlhké, otevřené dveře mokré, tak cesta, která sem vede, a která klouzala už dolů k řece, bude fakt zajímavá na výjezd zpět na silnici. A s přívěsem v tom svahu s bahnem a velkými kameny mám jen jednu šanci to vyjet!
Alespoň se nám souprava umyla od nánosu prachu že včerejší ranní jízdy po polních cestách.
Deka ze dveří má asi 20kg
Deka ze dveří má asi 20kg
Od souseda se dozvídáme, že kromě špatné cesty k úpatí hory na jejím konci stejně horu Hoverla neuvidíme. Byli tam včera, je tam les.
Znovu prší. K hoře tedy nepojedeme, pojedeme rovnou řešit upadlé dveře. A sušit deku.
10:00 V prvním městečku, Vorochta, celkem rychle nacházíme autodílnu, pak sháníme nové závěsy (panty), takže si město projedeme sem a tam. Mám je, ale jiné. Mezitím přišel do práce svářeč, tak svařují ty staré.
 |
| Vorochta je taky fotogenické místo |
Teplé vody nenacházíme, ale procházkou jdeme na vedlejší „atrakci“ a to trapný vodopády. Kolem nich je mnoho stánků, většinou se zbytečnostmi. Vodopád je prd s davem lidí, zato začíná pršet. Čekáme než to přejde, nemáme oblečení, zato máme auto asi kilometr daleko.
 |
| Opuštěné domy nejsou jen v černobylské zóně |
 |
| Turistické stavby vypadají všude podobně |
15:00 Odjíždíme pryč z hor. Cestou se stavujeme pro pizzu do krabice (2 koláče za 120), malý nákup a pak už jen jedeme a jedeme než dojedeme znovu do hor někde jinde.
 |
| Opět se blížíme k horám |
 |
| Tady ani nelze očekávat, že budeme rychlí; jaká to asi bude kvalita? |
 |
| Detailní popis minerálky. Nic si z toho nepřečtu, prvky v ukrajinštině fakt nedávám |
Tady to není Rakousko, stopy turizmu minimální, minimum možností ubytování. Naprosto jiné než včera a dnes ráno.
Zastávka na odpočívce s minerálním pramenem pitné vody se akorát hodí. Sice trochu divné používat minerálku na čištění zubů nebo mytí obličeje, ale jinak teče do potoka, tak co.
 |
| Plníme kanystr a Adí hází kamínky. Do kanystru! |
Je tu i dětské hřiště a odpočinková plocha, stojí tu dokonce stan, ale pro nás to není, protože auto je potřeba nechat u silnice.
20:20 Po dvojím přejezdu vrcholů a sjetí do únosné nadmořské výšky odbočujeme bokem ve vsi Torun.
 |
| Momentka z cesty. Kvalita silnice tu bohužel moc nevynikne, ale podstatné je, že se dá jet |
 |
| Jeden z přejezdů vrcholů |
 |
| Horizont a výhledy po cestě |
 |
| Foceno od silnice mezi vesnicemi. Žádná schovka to není |
 |
| Pramen vody |
 |
| Kdo se bojí zimy, nesmí koukat na předpověď! |
 |
| Trasa 13.7.2017: Hoverla výchozí stanice - Vorochta - Jeremča - Torun |
Celkem za 4 dny (10.7.2017 - 13.7.2017)
- Najeli jsme podle tachometru 352 + 348 + 316 + 231 = 1229km.
- Benzín 2x, levnější stanice náhodně po cestě, oboje 20,30 Kč ("lepší"Natural 95).
- Jsou hodně znát jazykové rozdíly směrem ke slovenštině
 |
| Celá trasa za předchozí 4 dny; najeli jsme jen o 70km víc než píše gůgl a trvalo nám to jen o trošku déle |
