pondělí 17. července 2017

Od myšlenky k realizaci. A co je to ponorka?

Když jsem se loni vrátil z výletu se šotouši po Ukrajině a Černobylu a vyprávěl doma jaké to tam je, Petra mi řekla, že bychom mohli příští rok jet všichni, autem. Teda pokud mají koupatelný moře. Na tyhle "blbý" nápady já jsem magnet, přicucnu to do hlavy a nepustím.

Pak jsme jeli s dětmi autem do Itálie a tak nějak si udělali představu jak hrozné to je. V září jsme zkusili letecky do Turecka a to bylo o tolik šílenější, že jízda autem v soukromí je proti tomu projížďka růžovou zahradou. Až na to spaní po cestě.
Ukrajinská vlajka, na blogu už po třetí

Zbývalo tedy vyřešit jen několik drobností:
  • termín,
  • spaní,
  • trasu,
  • zastávky (zajímavosti),
  • cíl cesty,
  • co s sebou vzít a co ne,
  • vše to zkoordinovat a naplánovat.

Řešení:
  • Termín vyřešil zaměstnavatel a bohužel jen na 2 týdny, což dlouhé trase moc nepřeje.
  • Spaní je dilema:
    • buď hledat (na Ukrajině levné) tam kde zrovna budeme = riziko, 
    • nebo rezervovat předem a pak se tam stůj co stůj musíme dostat,
    • ani jedno nevyhovuje, řešení musí být jiné.
  • Trasa - tudy nebo tamtudy, všude je to daleko.
  • Zajímavosti? Vůbec nevím. Každopádně hnát se 2000km přímo je škoda.
  • Cíl cesty je moře. To je dané. Pro jistotu jsme se domluvili, že cíle nemusíme dosáhnout.
  • Vzít vše je jistota, že na nic nezapomeneme.
  • Koordinace a plán? Na to nezbyl čas.

Evidenční kontrola a první focení a úsměvy okolí
Při řešení nejsložitějšího předpokladu pro zahájení cesty - spaní, (aby vůbec mělo význam se ostatními tématy zabývat) jsem došel k variantě mobilního spaní. Stavět stan vždy nejde, je to indiskrétní, časově náročné a spolu se spaním zabere dost místa v autě. 

Děti, když po několika hodinách vystoupí z auta, tak poslední co potřebují je protivný táta, který něco dělá. Navíc rozebírací rychlost dětí převyšuje mojí stavitelskou.

Do garáže se vejde, akorát už nemůžeme parkovat napříč
Po zkušenosti s karavanem z května a po dlouhém zkoumání a bádání jsem došel k závěru, že ponorka je řešení na míle daleko nejvhodnější. Proč? Tak předně proto, že ji mohu uklidit doma do garáže. A pak proto, že je to takový lepší, už postavený stan, což na přespání na cestě ve skutečně potřebujeme. Televizi, gauč a sprchu? Na co? A poslední výhoda ponorky je, že je lehká. Lidé ji tahali za Škodou 105, tak ji utáhneme taky.

Proč ponorka a co to je? Ponorka (někdy také rakev) je lidový název podomácku stavěného karavanu se spouštěcí podlahou. Tuhle vymoženost vymyslel jistý Leo Wenzel snad někdy v šedesátých letech 20. století a postupem času vznikly asi 3 generace. Každá z nich je v různých modifikacích (kola, nápravy, velikost podlahy, velikost zvedací střechy, rozměry a tvary). Víc nevím - najít o ponorkách nějaké technické informace je problém. Dá se najít hromada fotek a archiv inzerce, ale víc se mi nepodařilo. Jen diskuze.

Varianta se stolečkem.
Dole je vidět harmonika
Varianta stoleček alá postel
Výsledkem je, že do dnešních dnů se dochovalo několik málo stovek kusů těchto karavanů, přičemž prakticky každý je originál. V bazarech se najít nedá a na inzerci je jich pomálu. Polovina bez dokladů, tedy nepoužitelná, čtvrtina jsou trosky s doklady, tedy za cenu dokladů a tu zbylou jednu do týdne někdo koupí.

Můj výběr se dále omezil následujícími kritérii v pořadí důležitosti:
  1. podélné spaní, abychom se nepřelézali a taky je pak lůžko širší = abychom se vešli,
  2. velká kola (zřejmě nesplnitelné při podélném saní),
  3. funkční sundavací podlaha,
  4. zvedací střecha,
  5. hliníkový nenatřený plášť s kolečky (pro mě typicky ponorkový vzhled)
  6. negativní sklon zádě - to dělá ponorku nejpodivnější a přitom je to celkem praktické
Důležité bylo koupit ji před cestou, protože jinak nemůžeme jet. Bylo jasné, že 30-50 let stará věc bude potřebovat nějaký zásah obnovy nebo přímo opravy.

12.6.2017
Tak jedeme do Sokolova pro tu naší ponorku. Byla jediná použitelná v nabídce, má podélné spaní (a malá kolečka), stahovací podlaha se zachovalou harmonikou, střecha není zvedací celá, jen část a vzhled podle představ. Její největší výhodou bylo to, že byla na prodej a byla téměř ihned k použití.

Plán závěsů / rozměry oken
Úpravy před cestou:
  • stoleček jsem složil a místo původních matrací 6cm 32 let staré dal z postele 14cm tlusté. Díky rozšiřujícímu se tvaru karoserie se tím zvětšila šířka i délka lůžek na klasických 180x200 s výřezy v rozích u nohou;
  • koupil jsem mobilní chemický záchod, který se akorát vejde do skříňky;
  • umyl jsem ponorku zevnitř a polepil police (vnitřky skříňek) samolepící tapetou;
  • Vyměnil jsem několik metrů těsnění za nové;
  • z desky od popelnic jsem vyříznul tvar, který cca odpovídá zbytku místa mezi postelí a skříňkami a upravil ho tak, aby se dal vkládat a vyndavat do ponorky na cestu. Tvoří provizorní pevnou podlahu pro krátkodobá stání, kdy by odjištění a spouštění podlahy nedávalo smysl. Proč? Originální spouštěcí podlaha je v rámu volně zavěšené už trochu děravé lino. Pokud se nespustí na zem, nedá se na něj šlápnout aniž by nedošlo k jeho prošlápnutí a zničení;
  • přidal jsem autobaterku a napojil na původní rozvod 12V. Vyměnil jsem obě žárovky za LED a napojil zásuvku autozapalovače pro dobíjení mobilů;
  • připravil jsem kabeláž pro napojení na 230V;
  • z izolace na potrubí jsem udělal ochranu proti úrazu hlavy na poličce nad postelí;
  • maminka mi ušila nové zastínění ze světlonepropustné látky.

Staronové matrace - zvětšená postel
Původní matrace ve spacím uspořádání
Jsem teoretik a myslitel, tak jsem vše dlouho vymýšlel a realizoval převážně až třetí, poslední týden. 

29.6.2017
Dva dny před odjezdem, přišla průtrž mračen a z chystané stavby spláchla spoustu bahna. To ucpalo kanály, vytvořilo lagunu v nejnižším místě a voda zatekla do garáže, kde tak bylo několik centimetrů vody. A v tom se válí děravá podlaha ponorky a v takových podmínkách musím pracovat dál. Do posledního dne před odjezdem. Ale o tom příště... 

Co už ponorná čerpadla nepobrala, to zůstalo. Dobrovolníci odsávali vysavačem, služba ždímala hadry.
Já montoval v ponorce a koukali jsme na sebe přes plexisklo